Jsem taková ta věc s dvěma tyčema dole, které mě posouvají po krajině a davají do pohybu. Nad nima je další záležitost, načež z leva a z prava čouhají jiné dvě tyčky a pak je na tom celém nahoře nasazená kulatá koule.
Dále je na té kouli spousta dalších vstupú a výstupú. Pomocí jednoho vstupu slyším a pak jsem také záhy zjistil, že můžu i cítit objekty, které se různě točí kolem mě.
Vymyšlený je to poměrně dobře, protože uvnitř v té kouli, jsou další dvě kuličky se kterými vidím svět. Mají barvu a také víčka. Víčka můžu kruhovým pohybem dolú zavřít a svět nevidět.
A jak si tak chodím po tom světě a hraju si, přijdu jednoho dne na to, že už nechci být ta věc s tyčema a koulí na těle, že už nechci pořád vidět a cítit to samé kolem.
Záležitosti se neustále začaly opakovat dokola a lidé začali tvořit furt ty samé věci. Nuda rozprostírající se kolem mé půdy mě začala zabíjet.
A tak jsem otevřel oči, vystoupil ze systému, začal dělat věci jinak a zjistil jsem,